Rozhovor s trenérem M. Jeníkem

Trenér Jeník pro Liberecký deník o aktuální situaci.

"Trenérem Hrádeckých je druhou sezónu Miroslav Jeník (50), ještě navíc stále platný hráč Bozkova. "Když se zápasy nekryjí s Hrádkem, nastupuji za áčko hrající I. B třídu nebo za béčko, hrající nejnižší soutěž," říká hrádecký kouč, který za hráčskou kariéru odehrál sedm sezón v ČFL (kolem 150 zápasů za týmy FK Turnov, EMĚ Mělník, SK Semily), divizní sezóny v Čáslavi, Novém Boru a Skalici, navíc rok působil v nižší německé soutěži.
Trenéřině se začal věnovat jako asistent u Pavla Hradiského (nynější trenér U19 Ústí nad Labem) v České Lípě. "Postoupili jsme z divize do ČFL, kde jsme působili necelé dva roky, než nás vedení odvolalo kvůli špatným výsledkům," vzpomíná Jeník na své začátky. Poté byl asistentem libereckého béčka v ČFL, kde získával velké zkušenosti po boku trenérů Vodičky, Petříka st. a v juniorské lize u Chytrého a Vavrušky. "Za tuto šanci jsem hodně vděčný," přiznává.
VYSOKÝ FLASTR
Pak však přišla neomluvitelná chyba. "Vedle trénování jsem ještě dojížděl hrát za Starou Paku I. A třídu. Hráli za ni dva hráči načerno, přišlo se na to a já jako kapitán vyfasoval tvrdý trest v podobě zákazu činnosti na 9 měsíců nepodmíněně ve všech funkcích a pokutu 10 tisíc korun," vzpomíná na těžké chvíle, kdy ale na fotbal nezanevřel.
"Každý víkend jsem objížděl a sledoval zápasy mládeže a dospělých, abych si udělal obrázek, jak se fotbal mění, vyvíjí, kam směřuje. Ale také jsem viděl, jaké mnohé horší věci a zářezy se dějí na všech úrovních, které byly běžnou součástí zápasů a soutěží. Jenže neprůstřelné a dobře přikryté. Za to žádné tresty, na rozdíl od mého případu nepadaly, " líčí Jeník.

Po odpykaném trestu přišla další trenérská štace v SK Jičín, kde působil jako hlavní trenér čtyři a půl roku a nejlepším umístěním bylo 5. místo. "Pak se naše cesty rozešly kvůli hodně odlišným názorům na vedení a fungování týmu. Bylo mi řečeno, že chtějí dělat fotbal jinak. No a pak pak jsem přijal nabídku do Hrádku nad Nisou," uvádí ke svému poslednímu angažmá.
Slovan Hrádek má aktuálně v soutěžích dospělých dva týmy, áčko v krajském přeboru a béčko v okresním přeboru. K tomu dorost U19 v krajském přeboru, dva týmy ve starších žácích – U15 a U13, navrch mladší a starší přípravku. Na osmitisícové město je to adekvátní?Myslím, že většina týmů v dnešní době je ráda za každého, kdo chce hrát fotbal, má k tomu vztah a přístup. I v Hrádku by chtěli mít svoji základnu co nejširší a měli kde brát. Musíme však brát v potaz a těžko ovlivníte dnešní mládež, které se nechce sportovat, jejich pohybová aktivita je na nízké úrovni. Navíc kluci nejsou k tomu vedeni rodiči, a jakýkoliv pohyb nebo sport je pro ně na obtíž. Nechci strašit, ale myslím, že kdo dělá a vidí situaci v mládežnickém fotbale říká – bude hůř . . .
Téměř celý podzim odehráli hrádečtí fotbalisté na hřištích soupeřů, jen dvakrát na své umělé trávě, protože na hlavní ploše se vyměňuje a pokládá nový trávník, dělají se nové drenáže, zavlažování a rozsáhlé rekonstrukce tribuny a vstupu na stadion. Hrádek má v současné době 155 členů, z nichž 74 je nad 16 let, tudíž taková porce hráčů může nastupovat ve dvou kádrech dospělých. Je tedy fajn, moc si vybírat. Poslední dobou se kádr doplňoval do kvality. Přišli Uzel, Hypius, Rumler, což jsou divizní hráči a také naposledy gólman 19letý Čamrda, jenž chytával za dorost Liberce. Před začátkem nového ročníku přišli brankář Čamrda a Hypius, oba jsou velkým přínosem pro náš tým jak po charakterové stránce, tak po té fotbalové. V průběhu soutěže přišli ještě z libereckého dorostu Janouš a Kašpar. Především pak Janouš přinesl do týmu další herní kvalitu a věřím, jestli se srovná Kašpar a začne pravidelně trénovat, tak i on bude přínosem. Musím zmínit i další dva dlouhodobé marody Grepla a Vacka, se kterými zatím nemůžu počítat. Už mají po operacích. Moc jim přeji a budu se těšit, až znovu vyběhnou na trénink, a tím tak přibude další potřebná konkurence.

Teď záleží na tom, jestli se dokáží hráči sejít nebo jim to pracovně nevychází?Trénujeme třikrát týdně, z toho však dva tréninky nemají takovou účast, jakou bych si představoval. Pak bychom se mohli ještě dříve posunout na určitou úroveň. S morálkou a tréninkovou pracovitostí ale panuje spokojenost, bez ní bychom nikdy nikam nedošli.
Mezi slavné odchovance Hrádku patří Jiří Petržilka, motor druholigového Slovanu Liberec 70. let, dále Pavel Podlipný, Stanislav Skrbek, Ondřej Holeček a naposledy Radim Černický, takže Hrádek se může těmito borci chlubit. Jak vidíte budoucnost hrádeckého fotbalu?Chtěl bych hráče a tým posunout a dostat na takovou úroveň, abychom hráli v horní polovině tabulky. A když to půjde, tak samozřejmě o co nejlepší postavení. Zapracovat nadějné místní dorostence co nejrychleji do dospělého fotbalu a dělat místním fanouškům výsledky a výhrami radost, protože to je pro mě ta největší odměna. Potlesk fanoušků, slyšet, že se jim fotbal líbil a vidět bezprostřední radost hráčů v kabině po vyhraném zápase.

Soutěž je sice ve 14 účastnících podruhé, ale loňský ročník se nedohrál. Jistě je kvalitnější, šestice týmů hrávala divizi. Hrádek v obnovené sezoně se 14 účastníky obsadil po podzimu až 9. místo. Tak po osmi letošních kolech vidíme progres. Na co jste kladl důraz v přípravě a v trénincích?Můj příchod byl hororový. Začátek soutěže – pět zápasů, nula bodů. Bylo mi stydno. Už jsem si pomalu balil kufry, ale vedení mělo se mnou trpělivost. Musím říct, že čím víc času jsem byl s týmem a poznával ho, tím to bylo lepší. Nakonec po tom hrůzostrašném začátku to bylo 9. místo po podzimu. Velkým problémem byly pro nás hrubé individuální chyby a nedisciplinovanost. Od toho se odvíjelo ostatní. S tím bojuji doteď. Jak se přestaneme soustředit na fotbal a hledáme chyby všude jinde než u sebe, porážíme se sami.
Hrádek je po osmi podzimních zápasech se 16 body druhý (stejný počet bodů má i Skalice a Višňová) za suverénním Turnovem. Pokud se bude přebor dohrávat, jak to v dalších 18 zápasech vidíte? Postup asi těžko, spíše tak medailové umístění?Turnov je jasným favoritem a zaslouženě vede. Od ostatních týmů je výkonnostně odskočený někde jinde a v soutěži nebude mít konkurenci. Nám se povedl slušně vstup do soutěže, ale nepřeceňuji to. Vím, že za měsíc může být vše jinak. Poctivě a s velkou pokorou se budeme připravovat na další zápasy. Uvidíme, na co to bude stačit, ale věřím, že hráči budou ještě více disciplinovaní, hladoví po výhrách, budou chtít se zlepšovat a pracovat pro tým. To bude základem pro úspěšné vystupování v přeboru.

Porazili jste ambiciózní Mšeno 2:1, uhráli plichtu v Doksech 2:2, na druhou stranu padli 0:1 v Novém Boru a 1:2 ve Skalici. Pokud se tedy v nějakém módu bude pokračovat na jaře, určitě budete mít touhu vyhrávat na nově zrekonstruovaném stadionu a dobrým umístěním přispět k oslavám 111. výročí fotbalu v Hrádku. Tedy pokud to situace dovolí?Ty dvě porážky mě strašně štvou. Aspoň v jednom zápase jsme mohli ten bodík získat, ale za náš výkon a vystupování celého týmu jsme si to nezasloužili. Doufám, že si to uvědomili i hráči. Na nový stadión a zápasy na něm se samozřejmě všichni moc těšíme. Vidíme, jak stavba probíhá a roste. Musíme si takových věcí vážit. Na téhle úrovni bude celý ten náš areál ozdobou. Moc budu chtít, abychom divákům svými výkony přinášeli radost.
Co se dá v době republikové karantény dělat? Asi pouze individuální tréninky a modlit se, aby covid vyšuměl… Jak byste řešil dohrání soutěží? Osmnáct utkání je pro každého pořádná porce, nabízí se začít hrát od začátku března a proložit termínovku středami. Ale žádný model dohrání neuspokojí tuzemské hráče, stále nebude u klubů jednota. Jenže jiná řešení se nenabízí. Krajské a okresní svazy musí dohrávky nařídit nebo nechat dohrát jen podzim, což je pět utkání a pak konec. Jenže to je pak bez sestupu a postupu…Není to lehká situace. Bude na každém z hráčů, jestli se bude individuálně udržovat ve fyzické kondici, tím nám trenérům ulehčí situaci. Já chodím každý den hodinu běhat nebo třikrát týdně, když to počasí dovolí, jezdím na kole na Maloskalsko, abych si ten fotbalový důchod ještě prodloužil. Stále mě fotbal baví a těším se na každý zápas. Sám jsem zvědav, co krajský svaz nařídí. Bude to pro všechny stejné a každý si s tím bude muset poradit. Najít systém jak soutěž dohrát, aby byli všichni spokojení, se asi nenajde. Samozřejmě ze všeho nejdůležitější je, aby se situace kolem covidu uklidnila a všichni byli zdraví. V této chvíli je fotbal na druhé koleji a moc bych všem přál, pokud to jde, aby vše zvládli bez co nejmenších problémů a starostí.

Zdroj: Liberecký deník